Princip příhradového nosníku
Apr 05, 2022
Charakteristikou síly je, že vnitřní síla konstrukce je pouze osová síla, ale neexistuje žádný ohybový moment a smyková síla. Tato silová charakteristika odráží hlavní faktor skutečné konstrukce a osová síla se nazývá hlavní vnitřní síla vazníku. Ve skutečných konstrukcích (jako jsou železobetonové příhradové vazníky, nýtované (šroubované) nebo svařované ocelové příhradové mosty) dochází v důsledku neideálního kloubu uzlů zároveň k malým ohybovým momentům a smykovým silám (ideální klouby ano nemají), a axiální Síla má také malý vliv (v závislosti na tuhosti spoje a poměru plochy průřezu příhradové tyče k momentu setrvačnosti, obecně snížena o 5 procent na {{3 }}.1 procenta), která se nazývá sekundární vnitřní síla.
S ohledem na vyvážení každého uzlu příhradového nosníku je uzel vystaven působení konvergujícího silového systému a projektovaná rovnovážná rovnice každého uzlu je stanovena postupně a lze získat všechny neznámé tyčové síly. Tato metoda se nazývá uzlová metoda, která je nejvhodnější pro jednoduché vazníky. Při řešení je vhodné nejprve určit nulovou tyč podle charakteristik složení a pokud možno se vyhnout řešení simultánních rovnic. Někdy je vyžadováno pouze několik vnitřních sil na prut nebo u styčníkových vazníků a složitých vazníků je metoda řezu vyžadována, když metoda styčníku nemůže fungovat. Selektivní zkracování prutů (obecně ne více než tři pruty) bere část vazníku jako balanční objekt. S ohledem na vyvážení libovolné části lze požadovanou axiální sílu tyče získat z rovnice vyvážení. U některých vazníků, jako jsou vazníky K, je efektivnější použít metody spojů a řezů společně. Pro složité vazníky nebo prostorové vazníky s mnoha prvky je nejlepší volbou počítačová metoda.







